A co evoluce?

Jaké jsou základní myšlenky evoluční teorie? Máme nějaké důkazy pro stvoření? Evoluční teorii můžeme rozdělit na dvě části, mikroevoluci a makroevoluci. Mikroevoluce se zabývá malými změnami uvnitř druhů, kterými se tyto druhy lépe přizpůsobují svému prostředí. Tento proces je dobře podepřen vědeckými důkazy a není v konfliktu s křesťanským chápáním skutečnosti. Makroevoluce tvrdí, že velkými genetickými mutacemi se může jeden druh vyvinout v jiný, takže během dlouhého časového období se může z ryb vyvinout hmyz, ptáci a savci. Evolucionisté říkají, že veškerý život se mohl vyvinout z jednoduchých chemických sloučenin, takže může být výsledkem přirozených procesů bez potřeby stvořitele.

Makroevoluce je vysoce sporná a její extrémnější interpretace jsou výzvou tradičnímu křesťanskému myšlení. Je zde také názor, že Bůh stvořil život skrze evoluci, avšak v současné době přibývá vědeckých i filosofických důkazů, které makroevoluci zpochybňují. Tento článek uvádí stručný přehled těchto důkazů.

Stvoření versus evoluce – původ života

Zaprvé je zde otázka, jak samotný život začal. Teorie makroevoluce nastiňuje vývoj z jednoho druhu v jiný, ale nevysvětluje, jak přeskočit z nebytí do života nebo jak přejít z nevědomí do stavu vědomí.

V této oblasti jsou dvě otázky, na které nám makroevoluce neodpovídá. Za prvé molekuly DNA, které nesou genetický kód živých bytostí, jsou i pro ty nejjednodušší formy života velmi komplexní. Odkud pochází ta původní genetická informace?

Druhá otázka se týká problematiky neredukovatelné složitosti. I v těch nejjednodušších formách života je mnoho různých složitých součástí, jejichž přítomnost je pro vznik života nezbytná. Odejmeme-li kteroukoli z nich, život ztratíme. Stavební kameny živých bytostí jsou složité a nejsou nezávislé. Jak mohly být tyto součásti nezávisle shromážděny bez toho, že by zde byl dříve existující život?

Stvoření versus evoluce - chybějící články

Zkameněliny jsou druhou závažnou výzvou makroevoluci. Teorie říká, že se druhy genetickými mutacemi během dlouhého časového období postupně vyvinou v nové druhy. Kdyby tomu tak bylo, očekávali bychom, že nalezneme ve fosilním záznamu celé spektrum druhů v různých stádiích evoluce.

Fosilní záznam však neukazuje, že by se život vyvíjel od jednoho druhu k dalšímu. Naopak, je zde zřejmá nepřítomnost jakýchkoli zkamenělin přechodných forem. Navíc ani dnes nevidíme jasné přechodné formy. Problém nedostatku důkazů pro přechodné formy mezi jednotlivými druhy je známý jako „chybějící články“.

Stvoření versus evoluce – druhý termodynamický zákon

Druhý termodynamický zákon říká, že vesmír přechází ze stavu uspořádanosti a koncentrace k neuspořádanosti a rozptýlenosti. Energie se rozptyluje a přeměňuje v jednodušší formy. Tak například když vylijete horkou vodu do kýbla se studenou vodou, teplo se rozptýlí a studená a horká voda už nejdou znovu od sebe oddělit. Tento fyzikální zákon je v přímém protikladu s tím, co říká teorie makroevoluce, podle níž se život vyvíjí z jednodušších forem do narůstající složitosti.

Stvoření versus evoluce – geologie a historie Země

Makroevoluce je chápána jako velmi pomalý proces, náhodné mutace se vytvářejí během dlouhých časových období. Z poznatků geologie a dalších vědních disciplín týkajících se země se ukazuje, že časové okno, kdy existovaly podmínky, které umožňovaly evoluci, se stále zkracuje. Od mnohých interpretací makroevoluce bylo upuštěno, protože čas, který byl k dispozici pro vývoj druhů, nebyl dostatečně dlouhý vzhledem k tomu, jak rozmanitý život je.

Stvoření versus evoluce – závěr

Zatímco teorie mikroevoluce je široce přijímána, makroevoluce je stále bouřlivě diskutována. Během posledních patnácti let se proud vědeckého názoru obracel proti evolucionistům. Složitost a patrný záměr ve stvoření jde proti čistě naturalistickému vysvětlení a otázka, jak život začal, zůstává vědeckou komunitou nezodpovězena.

K mnoha praktickým i teoretickým těžkostem spojeným s makroevolucí se přidává i fyzický důkaz představovaný DNA kódem a fosilní záznam, který také teorii nepodporuje. Dostupné důkazy spíše podporují oddělenost jednotlivých druhů.

Zatímco je myšlenka, že všechno živé se vyvinulo z jednoduchých buněčných seskupení, stále méně přesvědčující, potřebujeme alternativní vysvětlení. Věda pevně stojí na principu příčiny a důsledku. Když vezmeme v úvahu rozmanitost života na Zemi, potřebujeme odpovídající příčinu. Mnozí v současném vědeckém světě začínají vážně zvažovat možnost inteligentního záměru ve vesmíru. Podle konzistentního křesťanského pohledu na historii je inteligentním architektem a udržovatelem vesmíru biblický Bůh.


Nahoru