Domů > K prozkoumání > Zajímavé články > Byl Ježíš opravdu vzkříšen? (Josh McDowell)

Byl Ježíš opravdu vzkříšen? (Josh McDowell)

Problém vzkříšení Ježíše Krista vyjímá otázku “Je křesťanství pravdivé?” z kompetence filosofů a vyžaduje, aby se jí věnovali historikové. Stojí křesťanství na historicky přijatelném základě? Máme k dispozici dostatek důkazů, které by ospravedlňovaly víru ve vzkříšení?

Jmenujme v této souvislosti některá fakta, týkající se Kristova vzkříšení: Ježíš Nazaretský, židovský prorok, který se prohlašoval za Krista (Mesiáše), zaslíbeného židovskými Písmy, byl zatčen, souzen jako politický zločinec a ukřižován. Třetí den po jeho smrti přišlo k jeho hrobu několik žen a zjistilo, že Ježíšovo tělo je pryč. Ježíšovi učedníci prohlašovali, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých a že se jim Ježíš několikrát zjevil, než byl vzat do nebe. Z tohoto zdroje se křesťanství rozšířilo po celé římské říši a v průběhu staletí dosáhlo svého současného postavení.
Došlo opravdu ke vzkříšení? Byl Ježíšův hrob skutečně prázdný? Spory o těchto otázkách nepřestávají ani v dnešní době.

Lze věřit očitým svědkům?
Novozákonní záznamy o vzkříšení kolovaly již za života lidí, kteří zažili události kolem vzkříšení. Tito lidé byli určitě schopni potvrdit nebo popřít přesnost záznamů. Autoři čtyř evangelií byli buď sami svědky událostí, které zaznamenali, nebo sepsali vyprávění očitých svědků. Když apoštolové obhajovali pravdivost evangelia, odvolávali se (dokonce i tehdy, když čelili svým nejzavilejším protivníkům) na fakta o vzkříšení jako na něco všeobecně známého. (1) F.F.Bruce, bývalý profesor biblického kriticismu a výkladu na Univerzitě v Manchestru, řekl o hodnotě novozákonních záznamů jako původních zdrojů toto: “Kdyby existovala jakákoli tendence odklánět se při vyprávění v nějakém ohledu od skutečného průběhu událostí, působila by přítomnost nepřátelských svědků mezi posluchači jako dodatečný korigující faktor.”

Jsou záznamy Nového zákona spolehlivé?
Protože primárním historickým zdrojem informací o vzkříšení je Nový zákon, napadali v 19. století mnozí kritikové spolehlivost těchto záznamů. F.C.Bauer předpokládal, že většina knih Nového zákona byla napsána až koncem 2. století po Kristu. Vyvodil z toho, že tyto záznamy obsahují hlavně báje a legendy, které vznikly během dlouhého období mezi Kristovou dobou a sepsáním textu. Archeologické objevy, ke kterým došlo ke konci 19. století, však potvrdily věrohodnost rukopisů Nového zákona. Nedávné objevy rukopisů na papyrech překlenuly dlouhé období mezi dobou, kdy žil Ježíš, a známými rukopisy z pozdější doby.
Tyto objevy velmi posílily důvěru vzdělaného světa ve spolehlivost Bible. William Allbright, ve své době přední biblický archeolog, napsal: “Dnes již smíme s jistotou říci, že neexistuje žádný důkaz, který by dokládal, že kterákoli kniha Nového zákona vznikla až po roce 80. n.l. To je tedy o celé dvě generace dříve než roky 130 – 150 n.l., jak udávají současní radikálnější kritikové Nového zákona.” (3)
Kromě těchto papyrových opisů bylo do dnešního dne objeveno více než 24 000 rukopisů Nového zákona. (4) To motivovalo Fredericka Kenyona, který je jedním z předních odborníků na staré rukopisy, aby napsal: “Interval mezi vznikem originálu a nejstarším známým opisem je tak malý, že je prakticky zanedbatelný. Padly tak poslední důvody k domněnce, že se text cestou k nám změnil. Věrohodnost a spolehlivost textu Nového zákona můžeme považovat za definitivně prokázanou.” (5)
Historik Lukáš v souvislosti s událostmi kolem vzkříšení píše, že pečlivě prozkoumal vyprávění očitých svědků a po pořádku je vypsal, aby čtenář poznal spolehlivost těchto věcí. (6) William Ramsay, který strávil patnáct let tím, že se snažil otřást důvěryhodností Lukáše jako historika, nakonec došel k tomuto závěru: “Lukáš byl historik první třídy..., tento autor by měl být řazen k největším historikům.”(7)

Jak probíhal Ježíšův pohřeb?
Novozákonní svědkové dobře znali okolnosti vzkříšení. Ježíšovo tělo bylo podle židovských pohřebních zvyklostí zabaleno do lněného plátna. Kromě plátěných obalů bylo pokryto aromatickými mastmi, které vytvořily lepkavou hmotu, vážící asi čtyřicet pět kilogramů. (8) Poté, co bylo tělo uloženo do hrobu vytesaného ve skále (9), byl vchod do hrobu zavalen těžkým kamenem (vážícím asi dvě tuny), který byl ke vchodu dopraven pomocí pák. (10) K hrobu byla povolána římská stráž, což byli muži tuhé kázně. Strach z trestu je vedl ke vzornému plnění služebních povinností, a to zvlášť v případě nočních hlídek. (11) Stráž připevnila na hrob římskou pečeť, symbol římské moci a autority. (12) Pečeť ho měla chránit před jakýmkoli porušením. Každý, kdo by se pokusil odstranit kámen od vchodu do hrobu, by porušil pečeť a přivodil tím na sebe přísný trest.

Co se stalo potom?
Přesto byl třetího dne hrob prázdný. Ježíšovi následovníci tvrdili, že vstal z mrtvých. Vyprávěli, že se jim zjevoval po dobu čtyřiceti dní a podal jim o sobě mnoho přesvědčivých důkazů. (13)
Apoštol Pavel napsal, že se Ježíš zjevil více než pěti stům následovníků najednou. Většina těchto očitých svědků ještě žila a mohla Pavlovu zprávu potvrdit. (14) Prázdný hrob – to byla skutečnost příliš známá, než aby se dala popřít. Paul Althaus konstatuje: “Zpráva o vzkříšení by se v Jeruzalémě neudržela ani den, ba ani hodinu, nebýt skutečnosti, že hrob byl skutečně prázdný – tedy skutečnosti, o níž se všichni zainteresovaní přesvědčili.” (15)
Jak tedy můžeme vysvětlit prázdný hrob? Dá se vysvětlit působením přirozených příčin? Křesťané na základě dostatečného historického svědectví věří, že Ježíš byl tělesně vzkříšen v prostoru a v čase nadpřirozenou Boží mocí. Věřit nemusí být snadné, ale obtíže vyplývající z opačného postoje mohou být ještě větší.
Podívejme se teď na některé teorie pokoušející se vysvětlit Ježíšův prázdný hrob přirozenou cestou.

1. Jiný hrob
Kirsopp Lake předložil teorii, že ženy, které oznámily zmizení těla, zašly omylem k nesprávnému hrobu. Pokud by tomu tak bylo, apoštolové, kteří šli ověřit jejich tvrzení, by také museli jít k nesprávnému hrobu. Můžeme si však být jisti, že židovští vůdcové, kteří žádali, aby u hrobu byla postavena římská stráž, aby zabránila krádeži těla, by si místo nespletli. Ani římské hlídky se nemohly zmýlit, protože tam stály.
Pokud by se opravdu jednalo o nesprávný hrob, židovští vůdcové by jistě neváhali a ukázali by lidem tělo z pravého hrobu, aby navždy umlčeli všechny fámy o vzkříšení.

2. Ježíš na kříži nezemřel
Před několika staletími šířil Venturini teorii o ztrátě vědomí, která se i dnes často uvádí. Tato teorie říká, že Ježíš ve skutečnosti nezemřel, ale pouze omdlel vyčerpáním a ztrátou krve. Všichni ho považovali za mrtvého, ale on se později probral, a učedníci to považovali za vzkříšení.
David Friedrich Strauss, který sám ve vzkříšení nevěří, prohlásil: “Není možné, aby někdo, kdo se polomrtvý vyplíží z hrobu, zbičovaný, s probodeným bokem, kdo nutně potřebuje lékařské ošetření, obvazy, posílení a odpočinek, kdo je ještě stále pod vlivem svého utrpení, aby tedy někdo takový mohl vzbudit u učedníků dojem, že je Vítězem nad smrtí a hrobem, Knížetem života, a právě to se stalo základem jejich budoucího zvěstování. Takové vzkříšení by mohlo jen oslabit dojem, kterým na ně Ježíš zapůsobil svým životem a svou smrtí. V nejlepším případě by takové vzkříšení dodalo celému příběhu truchlivý nádech, ale v žádném případě by nezměnilo úzkost učedníků v nadšení a nepovýšilo jejich víru v uctívání.” (16,17)

3. Tělo ukradli učedníci

Podle jiné teorie ukradli Ježíšovo tělo jeho učedníci, když stráž spala. (18) Malomyslnost a zbabělost učedníků je však pádným argumentem proti myšlence, že byli tak srdnatí a odvážili se navzdory vojákům u hrobu tělo ukrást. Neměli náladu se o něco takového ani pokusit.
J.N.D.Anderson, bývalý děkan právnické fakulty londýnské univerzity a předseda oddělení orientálního práva na Škole orientalistiky a afrikanistiky, odpovídá na tvrzení, že Kristovo tělo ukradli jeho učedníci, takto: “Tato teorie je v naprostém rozporu se vším, co o učednících víme - s jejich morálním učením, s kvalitou jejich života, s jejich pevností v utrpení a pronásledování. Nevysvětluje ani prudkou změnu, díky níž se ze sklíčených a zdeprimovaných uprchlíků stali svědkové, které nemohl umlčet žádný odpor.” (19)

4. Tělo vzali Židé nebo Římané
Teorie, že Kristovo tělo přemístili Židé nebo Římané, opět příliš neodpovídá historické situaci. Pokud měli Židé nebo Římané tělo ve svém vlastnictví nebo věděli, kde se nachází, proč tedy, když učedníci kázali v Jeruzalémě o vzkříšení, nepřišli a nevysvětlili, jak to vlastně bylo?
Proč lidem neřekli, kde tělo leží? Proč tělo nevzali, nenaložili na káru a neprovezli středem Jeruzaléma? Něco takového by křesťanskou zvěst umlčelo dříve, než vůbec vznikla.
Dr. John Warwick Montgomery řekl: “Je naprosto nepravděpodobné, že by první křesťané mohli “vyrobit” takovou pověst a potom ji zvěstovat lidem, kteří ji mohli jednoduše vyvrátit tím, že by ukázali Ježíšovo tělo.” (20)

5. Halucinace
Dalším pokusem, jak vysvětlit Ježíšovo zjevení po vzkříšení, je tvrzení, že šlo o iluze nebo o halucinace. “Jestliže by to byla pravda,” říká Gresham Machen, “znamená to, že celá křesťanská církev je založena na patologickém zážitku jistých lidí v prvním století. Také to znamená, že kdyby apoštol Petr a další měli dobrého neurologa, nikdy by žádná křesťanská církev nevznikla.” (21) Teorie halucinace se však neopírá o psychologické principy, podle kterých dochází ke vzniku halucinací, ani neodpovídá historické situaci. Musíme uvážit, že živého Krista vidělo mnoho lidí (dokonce 500 najednou) po dobu čtyřiceti dní. Je těžko myslitelné, že by se tytéž halucinace vyskytovaly u takového množství lidí, trvaly 40 dní a pak se už neobjevily. Příliš neobstojí ani argument, že tito lidé toužili po tom vidět svého vzkříšeného učitele. Když se jim totiž Ježíš zjevil, nechtěli tomu věřit. (22) Teorie halucinace ale v žádném případě nevysvětluje, kam zmizelo Ježíšovo tělo.

6. Vzkříšení
Ježíš už za svého života prohlašoval, že bude zabit a třetího dne vstane z mrtvých. (23) Jedním z nejpřesvědčivějších důkazů o jeho vzkříšení jsou proměněné životy raných křesťanů. Nemůžeme se vyhnout otázce: “Co je přimělo k tomu, aby šli a všude hlásali zprávu o vzkříšeném Kristu?”
Kdyby jim tato jejich námaha přinášela nějaké výhody (například slávu, bohatství, vyšší postavení na společenském žebříčku nebo materiální zisk), mohli bychom logicky dojít k závěru, že činy učedníků a jejich oddanost “vzkříšenému Kristu” byly motivovány touhou po zisku. Tito první křesťané však byli za to, že hlásali zprávu o vzkříšení, odměňováni bičováním, mučením, byli předhazování lvům, kamenováni k smrti, přibíjeni na kříž. Byly použity všechny možné prostředky, aby byli umlčeni. A přitom to byli neobvykle mírumilovní lidé, kteří svou víru nikomu nevnucovali násilím. Naopak, položili své vlastní životy jako poslední důkaz své úplné jistoty, že jejich poselství je pravdivé.
Profesor Thomas Arnold, který byl po čtrnáct let ředitelem školy v Rugby, autor známého třísvazkového díla “Dějiny Říma” a později profesor moderních dějin v Oxfordu, dobře znal hodnotu důkazů při dokládání historických událostí. Tento velký učenec napsal: “Po mnoho let jsem byl zvyklý studovat dějiny různých dob, zkoumat a vážit svědectví těch, kteří o nich psali. Neznám žádnou událost v dějinách lidstva, která by byla pro chápání nestranného badatele doložena lepšími a úplnějšími svědectvími všeho druhu než ono velké znamení, které nám dal Bůh tím, že Kristus zemřel a vstal z mrtvých.” (24)
Britský vědec Brooke Foss Westcott (1825-1901) řekl: “Shromáždíme-li všechna svědectví, můžeme bez váhání říci, že žádná historická událost není podepřena lépe a tolika různými svědectvími jako Kristovo vzkříšení. Říci, že pro Ježíšovo vzkříšení není dostatek důkazů, může jen člověk, který předem vychází z předpokladu, že musí jít o podvod.” (25)

Dr. Paul Meier, profesor dějin starověku na Univerzitě v Západním Michiganu, dochází k závěru: “Pokud pečlivě a objektivně zvážíme všechna svědectví, je skutečně možno, v souladu s normami historického bádání, oprávněně dojít k závěru, že třetího dne byl Ježíšův hrob opravdu prázdný. V žádných písemných pramenech, dobových záznamech nebo archeologických nálezech se dosud neobjevila ani stopa svědectví, která by to vyvracela.” (26)
Současný věřící v Krista si stejně jako první křesťané může být úplně jistý, že jeho víra není založena na nějakém mýtu nebo legendě, ale na dobře podložené historické skutečnosti vzkříšeného Krista a prázdného hrobu.
Stejně jako tehdy, i dnes může každý člověk navázat osobní vztah se vzkříšeným Kristem. Na základě toho může vědět, že jsou mu odpuštěny hříchy (27), má věčný život a bude vzkříšen. (28) Díky osobnímu vztahu s Bohem může být osvobozen od prázdného života, který postrádá smysl, a začít žít novým životem s Kristem. (29)
Tento článek předkládá více otázek než jenom “Kdo odvalil ten kámen?” Ještě důležitější je zodpovědět si otázky “Žije Ježíš dnes?” a “Je křesťanství postavené na pravdivém historickém základě?”

Co vy si o tom myslíte?
Co si myslíte o prázdném hrobě?
Které ze šesti teorií jste se rozhodli věřit?

Josh McDowell, pracovník Campus Crusade for Christ, (mezinárodní studentské křesťanské hnutí) je jedním z nejpopulárnějších řečníků na světě. Za posledních třiadvacet let přednášel pro více než osm miliónů studentů na univerzitách a středních školách v 72 zemích. Absolvoval s vyznamenáním Kellogg College v oboru ekonomie a obchodu a vystudoval Talbotův teologický seminář. Josh je autorem 32 knih, v češtině kromě dalších dvou vyšla kniha “Více než tesař”, jejíž části jsou použity v tomto článku.


Nahoru