Domů > K prozkoumání > Zajímavé články > Důvěryhodnost Nového zákona

Důvěryhodnost Nového zákona

O důvěryhodnost Bible se opírá celé křesťanství. Pokud není Bible důvěryhodná, nemá smysl ani věřit tomu, čemu křesťané věří o Bohu a o Ježíši. Mělo by to i další důsledky, neměli bychom žádný základ pro naši morálku a právo, které stojí na křesťanských hodnotách.

Na druhou stranu není nutné věřit Bibli jen proto, že nám někdo řekl, abychom se na ni spolehli. Potřebujeme si vše ověřit z dalších zdrojů a sami zvážit důkazy. Existují vůbec takové důkazy?

Na začátek je dobré znát základní fakta o Bibli

Bible se skládá z Nového a Starého zákona (NZ a SZ). Celá je rozčleněna do kratších ucelených částí, kterým se říká knihy. 39 knih tvoří SZ a 27 NZ. Nenapsal je všechny jeden člověk, ale přibližně 40 lidí různého postavení a vzdělání - král, lékař, pastýř, rybář,… Bible byla napsána v průběhu 1600 let a na třech kontinentech - Asii, Evropě a Africe. Její autoři ji psali ve třech jazycích - hebrejštině (SZ), řečtině (NZ) a aramejštině (krátké úseky ze SZ i NZ). Nový zákon obsahuje 4 evangelia, která zaznamenávají Ježíšův život a jeho učení, dále obsahuje historickou knihu Skutky apoštolské, dopisy, které napsali apoštolové církvím nebo konkrétním osobám, a proroctví nazvané Zjevení Janovo. Odkaz na Bibli on-line

1. Nový zákon je věrohodný historický pramen.

Všechny knihy NZ byly napsány do roku 80 po Kristu (kromě knihy Zjevení, která byla napsaná mezi roky 90 a 100 po Kristu). Na tom se shodnou všichni historikové (nejen křesťanští). Žádné originální texty se nedochovaly, jen opisy. Ale tyto kopie mají velice malý časový odstup od originálů. Kratší úryvky na papyru pocházejí už ze druhého století. Nejstarší kompletní nebo téměř kompletní NZ na pergamenu je ze 3. století. Všech dochovaných rukopisů v řečtině je přes 5000 a dalších několik tisíc je přeloženo do jiných jazyků.
Tolik nalezených rukopisů s tak krátkým časovým odstupem od vzniku originálu nenacházíme u žádného jiného starověkého díla. Pro srovnání:

AUTOR DOBA VZNIKU PRVNÍ KOPIE ČASOVÝ ROZDÍL POČET OPISŮ
Sofokles 495-406 př.n.l. 1000 př.n.l. 1400 let 100
Aristoteles 343 př.n.l. 1100 př.n.l. 1400 let 5
Platón - Tetralogie 427-347 př.n.l. 900 př.n.l. 1200 let 7
Caesar 100-44 př.n.l. 1000 n.l. 1000 let 10
Bible (NZ) 45-100 n.l. 130 n.l.- fragmenty 50-100 let 5000 v řečtině

NZ je spolehlivý dokument. Nemusíme o tom pochybovat, stejně jako nepochybujeme o důvěryhodnosti Aristotelových básní nebo Caesarových Zápisků o válce galské.

2. Nový zákon, který máme dnes v rukou, je shodný s tím, který četli v 1. století.

Když srovnáme všechny rukopisy a fragmenty NZ nalezené na různých místech, zjistíme, že se velice dobře shodují, přestože jich je velké množství. Samozřejmě mezi nimi nějaké rozdíly najdeme, ale jsou malé (přehozený slovosled, jiný pravopis slova, chybějící slova) a nemění smysl textu nebo obsah Bible vůbec. Shodu vědci spočítali na 95,5% a žádný rozdíl neohrožuje některou křesťanskou doktrínu. (pozn. Ani jedna základní doktrína není postavena pouze na jednom biblickém oddíle nebo jedné větě.) Není tedy možné, aby některé příběhy z Ježíšova života, které jsou často považovány za legendu, nebo některá jeho slova či křesťanské učení byly připsány později.

3. Lidé, kteří psali NZ, žili v blízkosti Ježíše.

Autoři NZ nepsali tedy o něčem, co se doslechli kdoví z kolikáté ruky. Buď to byli přímo apoštolové, tedy ti, co prožili poslední 3 roky Ježíšova života s ním a všechno viděli na vlastní oči (Jan, Petr, Matouš), nebo učedníci apoštolů (Marek, Lukáš).
Všichni apoštolové, až na Jana, zemřeli mučednickou smrtí, protože pevně věřili tomu, co hlásali a o čem psali. Židé se snažili zabránit šíření zprávy o Ježíšově životě, smrti a vzkříšení, která "ničila" židovskou víru. I Římané se chtěli zbavit křesťanů, kteří se nechtěli klanět císaři jako bohu, protože uctívali jediného Boha - Ježíše. Proto byli křesťané pronásledováni a zabíjeni. Byli by apoštolové ochotni zemřít, kdyby si nebyli tak jisti svou pravdou? Který novinář by zemřel za článek v novinách, pokud by si dopředu neověřil důvěryhodnost svého zdroje nebo nebyl přímo účastníkem události, kterou ve článku popsal? I věrné životy apoštolů a dalších Kristových učedníků přesvědčují o pravdivosti NZ.

4. O Ježíši a prvních křesťanech psali i další autoři.

Nejvíce citovaným historikem, který psal o Ježíši, je Josephus Flavius (38-100), Žid, který spolupracoval s Římany. Ve svých Židovských starožitnostech, kde popisuje historii židovského národa od stvoření až do jeho dnů, píše: „V té době žil Ježíš, moudrý člověk ... On byl Kristus. Když Pilát vyslechl obvinění vznesená proti němu z úst nejvýše postavených mezi námi a odsoudil ho k smrti ukřižováním, ti, kteří si ho předtím zamilovali, se své lásky k němu nevzdali. Třetího dne se jim zjevil vzkříšený k životu, neboť Boží proroci toto i bezpočet dalších podivuhodných věcí o něm předpověděli.“

Jiný historik 1. století Tacitus (55-120) se zmiňuje o Ježíši a křesťanství:
„Nero obvinil a dal krutě mučit lidi ... které obyvatelé nazývali křesťany. Kristus, od něhož má tento název původ, byl za Tiberiovy vlády potrestán jedním z našich prokurátorů, Pontským Pilátem, ...“ (Anály)

Zmínění historikové (ale nejen oni, také mnozí další) potvrzují informace o Ježíši uvedené v evangeliích. I kdybychom neměli NZ, z dalších historických pramenů bychom se dozvěděli o Ježíši, že byl židovský učitel, uzdravoval a vymítal démony, že byl ukřižován a vzkříšen a že ho lidé považovali za Mesiáše a uctívali ho jako Boha.

5. Archeologie podporuje to, o čem se v Bibli píše.

Archeologie nemůže dokázat, že Bible je kniha napsaná Bohem pro nás. Ale může dokázat historickou přesnost Bible. Archeologie potvrzuje, že králové, vládci a vládní úředníci, o kterých se píše v NZ, opravdu žili a vládli. Archeologové odkrývají základy měst, která "zmizela", nacházejí v nich nápisy s vytesanými jmény osob, mince a další předměty. Například v Janově evangeliu je zapsán příběh o tom, jak Ježíš uzdravil chromého muže u rybníka Bethesda. K rybníku vedlo pět sloupořadí. Dlouho učenci pochybovali o existenci tohoto rybníka, dokud archeologové nenašli 10 metrů hluboko zasypaný rybník i se sloupořadími.
Archeologie potvrzuje, jak novozákonní autoři přesně popisovali soudobý život, politiku i zeměpisné podrobnosti. Žádný nález nikdy neodporoval biblickým odkazům. Archeologie tedy dává dobré podpůrné důkazy pro spolehlivost Bible.

Každý člověk musí zvážit, na co či na koho se ve svém životě spolehne. Novému zákonu můžeme věřit, protože je mnoho důkazů, které prokazují jeho důvěryhodnost. Proto můžeme důvěřovat, že NZ věrně zachycuje i postavu Ježíše Krista, jeho život a slova. NZ může být základem pro naši víru, že Ježíš je Bůh, Boží Syn a že přišel, aby nám dal život.

Knihy, kde najdete mnoho dalších informací a odkazů do odborné literatury:
Lee Strobel, Kauza Kristus, Návrat, Praha 2002
F.F.Bruce, Věrohodnost Nového zákona, Návrat, Praha 1992


Nahoru