Kde je Bůh?

Někdo může říct "ukažte mi Boha" - ale co když je Bůh neviditelný, skrytý?

Představme si, že na listu papíru jsou dva lidé. Jsou dvojrozměrní, mají jen výšku a šířku, ale žádnou hloubku; ten papír je rozměr jejich světa. Mohou vás vidět? Ne. Mohou vidět jen to, co je na papíře (v jejich světě). Nevnímají hloubku. Nyní si představme, že se prstem dotknete papíru. Vidí vás teď? Nemůžou vás vidět celé, ale vidí špičku vašeho prstu, tu část, která vstoupila do jejich světa.

Skrytý Bůh
To je analogie naší situace ve vztahu k Bohu. Bůh existuje mimo naše dimenze. Může existovat mimo čas a prostor, které známe. Je proto těžké ho „vidět“. Jsme jako oni lidé na dvojrozměrném papíře. Nemůžeme spatřit to, co je ve třetím rozměru. V tomto případě však existujeme ve čtyřech rozměrech (výška, šířka, hloubka a čas), a Bůh existuje mimo ně.

Jak tedy máme takovou bytost poznat? Stejné jako se „placatí lidé“ na papíře o vás nemohli dozvědět, dokud jste se nedotkli papíru, nemůžeme odhalit Boha, dokud se sám nezjeví. Musí se „dotknout papíru“ našeho světa. Bůh musí sestoupit o rozměr níž.

Neviditelný Bůh se zjevuje
Když studujeme lidské dějiny, obzvláště dějiny náboženství, nacházíme nějaké případy, kdy se Bůh „dotkl papíru“ – našeho světa? Uvažujme o tom, zda se Boží „prst“ dotkl našeho světa v osobě známé jako Ježíš Kristus. Ježíš o sobě tvrdil, že je Bůh (Jan 8,58; 17,3), říkal, že vidět jeho znamená vidět Boha (Jan 12,45; 14,9), řekl, že je jediným člověkem, který přímo od Boha přišel do našeho světa (Jan 3,13), a odpouštěl lidem jejich hříchy, což může dělat jenom Bůh (Marek 2,5). Mnohé další pasáže z Nového zákona potvrzují Ježíšovo božství (Jan 1,3;4;18; Židům 1,1-13; Koloským 1,15-20; 2,9; Filipským 2,6). Byl Bohem, který "se stal tělem a přebýval mezi námi" (Jan 1,14). Je "obrazem neviditelného Boha" (Koloským 1,15). Jsme-li tedy „placatí lidé“, zní rozumně, že mnohorozměrný Stvořitel-Bůh vstoupil do našeho čtyřrozměrného světa tím, že se stal lidskou bytostí. Zjevil se nám. Proč to Bůh udělal?

"Ukažte mi Boha"
Jeden starý farmář bydlel sám a sám ve starém domě. Vedle tomu byla stodola. Jednou v zimě, za velmi chladné noci začali ptáci narážet do oken jeho vytopeného domu a snažili se uniknout smrtelnému chladu. Starý muž tedy vyšel ven a otevřel vrata stodoly. Uvnitř stodoly bylo teplo. Zamával rukama a křičel na ptáky, aby vlétli do stodoly, do bezpečí. Oni mu ale nerozuměli.

Tehdy si ten starý muž přál, aby se mohl stát jedním z nich. Kdyby se býval mohl stát ptákem, mohl by ostatní zavést do stodoly a tak je zachránit před smrtí. A v tom okamžiku starý farmář pochopil, proč přišel Ježíš. Přestože se on sám nemohl stát ptákem, Bůh se mohl stát člověkem. A tak to udělal. "Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný." (Jan 3,16).


Nahoru