Domů > K prozkoumání > Zajímavé články > Počátek vesmíru a nekonečno

Počátek vesmíru a nekonečno

O tom, jestli je vesmír věčný, nebo má nějaký počátek, se vedou spory už dlouho. Aristoteles tvrdil, že vesmír je věčný a že Bůh v něm udělal jen pořádek. Židé, křesťané a konec konců muslimové s tím nemohli souhlasit, protože věří, že Bůh stvořil svět z ničeho. Z diskusí a přebírání argumentů mezi sebou navzájem postupem času středověcí filozofové (nejslavnější je al-Ghazali) zformovali tzv. kalam argument. (Kalam je arabské slovo a znamená „kázání“ nebo „doktrína“ nebo taky „tužka“.) Později tento argument používal Imanuel Kant. Kalam zní: „Všechno, co začalo existovat, má příčinu. Vesmír začal existovat. Proto má vesmír příčinu.“ Středověcí učenci vycházeli s filozofie a matematiky a když v minulém století začali vědci zkoumat fakta o velkém třesku, kalam získal hlubší vědecký podklad.

1. Všechno, co začalo existovat, má příčinu.

Tento argument se zdá zcela logický, nic přece nevzniká jen tak, bez příčiny, z ničeho nic. Nemusíme se však spoléhat jen na naši intuici, že první argument platí. Co říká naše zkušenost? Máte strach, že až se vrátíte z práce domů, najdete doma koně, který se tam jen tak objevil a zničil vám koberec a sedačku? A co záhada zamčeného pokoje? Všichni víme, stejně jako Sherlock Holmes, že vrah se musel do místnosti nějak dostat. Také věda stále znovu a znovu dokazuje pravdivost tohoto principu. Proto také pasterizujeme mléko, desinfikujeme nástroje před operací a zamykáme sejfy. Do hlavy se nám může vloudit vzpomínka na hodiny kvantové fyziky, která budí zdání, že odporuje logice. Kvantová teorie totiž „tvrdí“, že ve vakuu se díky kvantovým neurčitostem může materializovat pár částice a antičástice. Jenže aby k tomu mohlo dojít, musí být ve vakuu energie, kterou si pár vypůjčí a po anihilaci zase vrátí. Kvantové vakuum totiž není to, co si většina lidí představí pod pojmem vakuum, ve kterém opravdu nic není. Kvantové vakuum obsahuje fyzikální strukturu, energii, je to prostor plný silové aktivity a můžeme ho popsat fyzikálními zákony. Pokud bychom tedy chtěli vznik vesmíru zakládat na částicích a antičásticích (hmotě a antihmotě), musíme i vysvětlit, jak vzniklo kvantové vakuum.

2. Vesmír má počátek.

Věda ve starověkém Řecku věřila, že materiální svět je věčný. Křesťané (ale i jiná náboženství) toto tvrzení odmítali na základě biblického zjevení. Až před 100 lety museli sekulární vědci připustit, že vesmír má počátek v určitém bodě. Jaké důkazy je přesvědčily? Pomohly jim dva přístupy – matematický a vědecký. Začněme matematickým, který je vlastně i filozofickým přístupem, a zabývá se nekonečnem. Ze školy víme, že nám nekonečno dělá problémy při některých matematických operacích. Když ho k čemukoliv přičteme, dostaneme zase nekonečno. Když chceme nekonečno odečítat, už nám vyjde nesmysl. O dělení nekonečnem ani nemluvě. Myšlenka nekonečna je jen teorií, je jen v naších myslích. Matematici s ním při dodržení určitých pravidel mohou počítat, ale nekonečno není popisem toho, co se může stát v reálném světě. Proto představa nekonečné minulosti, která obsahuje nekonečné množství událostí, je jen v naší hlavě, ale ve skutečnosti je nereálná. A protože vesmír nemůže mít ve své minulosti nekonečný počet událostí, musí mít počátek. Vědecké důkazy druhého argumentu se týkají teorie velkého třesku. Když Albert Einstein formuloval svoji obecnou teorii relativity, vyšlo mu z ní, že vesmír nemůže být statický. Alexander Friedmann a George Lemaitre v roce 1920 na ní založili model rozpínajícího se vesmíru. A když se něco rozpíná, musí to mít nějaký počátek, který byl pojmenován velký třesk (Big Bang). Byla to jen teorie, kterou však roku 1920 podpořilo pozorování světla Edwina Hubbleho. Pozoroval, že světlo přicházející ze vzdálenějších galaxií je červenější, než by mělo být. A to odpovídá tomu, že se tyto galaxie vzdalují, a tudíž se vesmír rozpíná. Také George Gamov ve čtyřicátých letech odvodil z této teorie předpoklad, že by se ve vesmíru mělo nacházet reliktní (zbytkové) záření – stopa mladého vesmíru, a jiní vypočítali jeho teplotu na pár stupňů nad absolutní nulou. V roce 1965 toto záření bylo objeveno a odpovídalo vypočtené teplotě. (Za tento objev získali Arno Penzias a Robert Wilson Nobelovu cenu.) Třetí důkaz se týká původu lehkých prvků. Těžké prvky (uhlík, železo) vznikají v nitru hvězd, ale lehké prvky (např. helium) by potřebovaly mnohem větší teplotu, než která může v nitru hvězd být. Jediný bod, kde se mohly syntetizovat, je velký třesk, kdy stlačená hmota měla teplotu miliard stupňů. Jiná rozumná vysvětlení pro reliktní záření a existenci lehkých prvků, než jakým je teorie velkého třesku, vědci nemají. Pro vědce byly tyto důkazy šokem, protože doposud považovali vesmír za statický a věčně existující. Stephen Hawking vše shrnul: „Téměř každý dnes věří, že vesmír a samotný čas měly počátek ve velkém třesku.“ Z názvu by se zdálo, že velký třesk je vlastně obrovský chaos, ale pravdě odpovídá spíše to, že byl přesně nastavený tak, aby ve vesmíru mohl existovat život. Vesmír, ve kterém žijeme, závisí na souboru velmi specifických počátečních podmínek (např. „přesně nastavené“ konstanty a parametry ve fyzikálních zákonech). Proto velký třesk nemohl být náhoda, ale někým promyšlená akce. Jinak bychom ve vesmíru nemohli žít. Vraťme se k argumentům kalam. Z jeho prvních dvou tvrzení vyplývá třetí.

3. Vesmír má příčinu.

Pokud má vesmír počátek – velký třesk, něco muselo tento třesk způsobit. Když uslyšíme z ulice ránu, vykoukneme z okna a hledáme původce zvuku – větrem zlomený strom, nabourané auto nepozorného řidiče, ... Nenapadne nás, že příčinou je „nic“. „Něco“ ránu muselo vydat a zapříčinit. V případě vesmíru tím něčím musí být transcendentní příčina. Co nebo kdo je tou příčinou? „Příčina vzniku prostoru a času - to musí být osobní bytí, nezapříčiněné, bez počátku, bezčasové, bezprostorové, nemateriální, disponující svobodnou vůlí a obrovskou mocí – a to je nejhlubší podstata Boha.“ William Craig Samotná věda nám nemůže odpovědět na otázku, kdo je tou příčinou. Ale můžeme hledat dál, použít jiné zdroje poznání. Hledat a pátrat a zjistit, jestli tou příčinou je osobní stvořitel. To je však už další otázka.

Článek byl napsán na základě knihy Kauza Stvoriteľ, autora Lee Strobela, konkrétně autorova rozhovoru s teologem a filozofem Williamem Lanem Craigem. Knihu ve slovenštině vydalo vydavatelství Porta libri, Bratislava, 2005.


Nahoru