Bohoslužba

Nikomu nestraňte (káže: Roland Kašper)

Jakub 2:1-7

Jakubův 2:1  Bratří moji, jestliže věříte v Ježíše Krista, našeho Pána slávy, nesmíte dělat rozdíly mezi lidmi.2  Do vašeho shromáždění přijde třeba muž se zlatým prstenem a v nádherném oděvu. Přijde také chudák v ošumělých šatech.3  A vy věnujete svou pozornost tomu v nádherném oděvu a řeknete mu: "Posaď se na tomto čestném místě," kdežto chudému řeknete: "Ty postůj tamhle, nebo si sedni tady na zem."4  Neděláte tím mezi sebou rozdíly a nestali se z vás soudci, kteří posuzují nesprávně?5  Poslyšte, moji milovaní bratří: Cožpak Bůh nevyvolil chudáky tohoto světa, aby byli bohatí ve víře a stali se dědici království, jež zaslíbil těm, kdo ho milují?6  Vy jste však ponížili chudého. Cožpak vás bohatí neutiskují? Nevláčejí vás před soudy?7  Nemluví právě oni s pohrdáním o slavném jménu, které bylo nad vámi vysloveno?

PŘÍKAZ NEDISKRIMINOVAT

První kapitola končila poukazem na tři projevy pravé zbožnosti, skutečné víry v Ježíše Krista: kontrola jazyka, soucit se slabými a neposkvrněnost světem. Tyto tři projevy víry, která se skutečně počítá Jakub dále rozvádí ve svém listu.

V kapitole druhé, se věnuje vztahu věřících ke slabým a bezmocným.

Žijeme ve společnosti plné diskriminace – rozlišování mezi lidmi na základě společenského postavení, majetku, národnosti, rasy, náboženství, pohlaví apod. Ať už je to v politice, před úřady, u doktora či jinde, znovu a znovu slyšíme o tom, jak se někomu dostává přednostního zacházení. Opakem takové společnosti je společnost, ve které jsou si všichni rovni, ve které mají všichni stejné příležitosti. Taková společnost je ideálem demokracie, ale v našich podmínkách se jí moc nedaří. Naše země je zkorumpovaná, příležitost má především ten, kdo má co nabídnout (a nabídne dost).